* * *

12:32

"Prosíme všechny cestující, aby se vrátili na svá místa a připoutali se. Blížíme se k letišti v Edinburgu. Připravte se na přistání," ozval se z reproduktoru hlas letušky. O chvíli později letadlo přistálo na obrovské přistávací ploše.
Sophie i Daniel si vyzvedli zavazadla, vypůjčili si auto a vyrazili do údolí Glen Coe, ve kterém se nacházela jejich luxusní chata.
Jeli asi dvě hodiny. Obrysy velkoměsta se ztratily z obzoru a vystřídala je překrásná krajina. Všude kolem byly jen hory a zvířata.
"Fascinující," podotkla Sophie a vyhlížela z okna. Právě projížděli malou vesnicí, která se nacházela blízko údolí.
"Překrásná krajina, co?" konstatoval Daniel. "Říkal jsem ti, že se ti tady bude líbit."
"To ano," připustila, stále zírajíc ven.
"Už tam budeme," vysvětlil jí.
Projeli vesnicí a zamířili do strmého kopce. Jeli další hodinu a potom už konečně před sebou spatřili dřevěnou chatu.
"To je ono," řekl Dan.
Sophie nepromluvila. Vystoupila z auta a porozhlédla se kolem. Čistý vzduch, zeleň, zvířata, ticho. tohle všechno její duše postrádala. Celé dny totiž trávila ve své kanceláři. Od rána do večera byla zavřená mezi čtyřmi zdmi.
Vešli dovnitř. Překvapil je obrovský prostor, který chata nabízela. Zvenčí byla sice malá, ale vypadala, že je perfektně rozvržená. Neměla žádné patro. Skládala se jen z několika pokojů. Jejich ložnice, kuchyň, obývací kout, toaleta a koupelna.
Kufry nechali v předsíni a vešli do obývacího pokoje. Sophie se usadila do polstrovaného křesla vedle krbu, ve kterém plápolal oheň. Zato Daniel se rozvalil na velké pohovce.
"Bude to nádherný víkend," pravil a otevřel menší bar, jenž byl vedle pohovky. Do sklenice si nalil Skotskou whisky a pomalými doušky ji začal upíjet.
"Nemysli si, že budeš celou dobu ležet na gauči a pít alkohol," pronesla k němu. Daniel se jen ušklíbl a znovu si lokl whisky.
Sophie po něm hodila malý polštář, ale potom se šibalsky usmála. "Nepůjdeme se projít?" navrhla. "Nebo chceš jen polehávat?" Zvedla se a zamířila ke svým kufrům.
Daniel se jen neochotně postavil na nohy a následoval ji.

* * *

01:07

Sophie utíkala a neohlížela se za sebe. Srdce měla až v kalhotách. Dech popadala jen stěží, přesto nepolevila.
Prodírala se skrz nízké větve a křoví. Ruce měla pořezané od větví a na čele ošklivou ránu, ze které ji odkapávaly kapičky krve.
Rychleji, no tak ještě rychleji. Zvládneš to, ty to dokážeš, povzbuzovala se. Ale její pocity byly jiné.
Nemohla se zastavit, ačkoliv si to tak strašně moc přála. Byla na pokraji svých sil. Krev se začínala mísit se studeným potem.
"Ne-do-ká-žu - to," vyslovovala potichu. Nohy se jí začínaly plést. Už nemohla dál. Zastavila se.
Opřela se o mohutný kmen a zhluboka dýchala. Z každou molekulou kyslíku, kterou vdechla, jí plíce pálily víc a víc.
Zády sjela po kmeni a zůstala sedět na zemi. "To přece nemůže být pravda, nemůže," vzlykala a špinavým rukávem si otírala slzy. "Já chci domů, prosím, chci domů."
Zavřela oči. Ale potom uslyšela šustění větví. Ztuhla. Oči nechávala zavřené. Uši napnula, jak nejvíce mohla a snažila se zaregistrovat další šustění.
To však přišlo záhy. Prudce vyskočila ze země. Rozhlížela se kolem sebe, ale nic neviděla. Jen tmu a siluety stromů.
"Co ode mě chceš?" vykřikla a trhaně se otáčela kolem své osy. "Tak co po mě sakra chceš!"
Nikdo jí neodpovídal. Šustění ustalo.
Něco se mi zdálo, byl to jen sen. Jen výplod mé fantazie, ujišťovala se. Chtěla se znovu dát do běhu, avšak v tu chvíli pocítila strašlivou bolest na hlavě, a potom už jen padala do hluboké tmy.

Pokračování ZDE