NAVIGATION

LINK

LINK

LINK

LINK

LINK

NADPIS

LINK

LINK

LINK

LINK

LINK

NADPIS

LINK

LINK

LINK

LINK

LINK

SLOVO NA ÚVOD

Vážení milý,
sešli jsme se zde, abychom uvítali nový lay na web, který nese (pracovní) název THE SEA. Už je to celkem dlouho, co jsem něco vytvořila a když jsem viděla tu spoustu nových layů od layoutsovských kolegů, nemohla jsem zůstat pozadu, takovou hanbu bych prostě neunesla.

Layoutek je vytvořený z úžasného obrázku, na který jsem nějakou náhodou narazila kde? No přeci na Deviantartu :-))) Překvapení co?
Lay tentokrát není tvořen pomocí rámce, ale je nekonečně dlouhý. Abyste se mohli přesvědčit, že opravdu nekecám, vložím vám sem nějakou kratičkou povídku.

A TEĎ K BONUSŮM:

Obsahuje 3 avatary a 2 buttonky. Šablony jsem k nim stáhla z BLINDING-LIGHT.

Použití Layoutu

1. V sekci Sarah si stáhněte layout v zazipované formě. Poté odzipujte.
2. Naleznete tam obrázky v gif. a jpg. formátu. Všechny musíte nahrát na svou stránku, jinak bude lay bez pozadí.
3. Naleznete tam také soubor v html. Jmenuje se index.htm. Je to ta hlavní stránka. Tam si změníte odkazy, text atd.
4. Složka obsahuje také soubor s css. Ten neměňte, pouze jej nahrajte na vaši stránku. Jmenuje se style.css.
5. Předtím, než si layout stáhnete si nezapomeňte přečíst prohlášení!!!
6. To je vše. Vaše Sára

ÚDOLÍ GLEN COE

Prolog

Sophie se probudila v nemocničním pokoji. Ležela na lůžku a hlavu měla staženou obvazy. Jen co se maličko pohnula, projela jí hlavou nesnesitelná, palčivá bolest.
Sykla a oči silně stiskla k sobě. Rukama si přidržovala obvazy a v obličeji se jí zračila bolestná grimasa.
"Dobré odpoledne," pronesl něčí hlas.
Podívala se ke dveřím a spatřila muže v bílém plášti.
"Tak už jste se probrala," řekl znovu. "To jsem rád. Jsem doktor Bowdern, Paul Bowdern."
"Jak, jak jsem se sem dostala," pronesla tiše a stále si rukama přidržovala hlavu.
"Našli vás blízko jedné horské chaty. Dnes ráno. Byla jste v bezvědomí a ošklivě zraněná," vysvětloval jí. "Jak se vám to stalo? Pamatujete si na něco?" zeptal se.
"Ne, nevím. Pa-pamatuji si jen, že jsme měli jet na dovolenou. Do údolí Glen Coe ve Skotsku," začala Sophie, ale vzpomínky měla přeházené. Nemohla si na nic z minulé noci vzpomenout.
"To nevadí, určitě se vám vzpomínky brzy vrátí. Máte silný otřes mozku. Musíte být v naprostém klidu," konejšil ji. "Pošlu za vámi sestru, dá vám něco proti bolesti." A posléze odešel.
Sophie se převrátila na bok a snažila si něco vybavit. Bezúspěšně. Nic kromě silného deště, který pozorovala ze svého bytu si nepamatovala.
O chvíli později přišla do pokoje sestra. Sophie polkla prášky a nakonec znovu usnula.

* * *

6:43

Už několik hodin pršelo a vypadalo to, že se počasí nehodlá umoudřit. Sophie stála u okna svého londýnského bytu a zachmuřeně zírala ven.
Jedna kapka míjela druhou a dohromady tvořily jakési provazce, které se vlnily v rytmu silného větru. Najednou měla pocit, jako by jí počasí chtělo něco naznačit. Nemohla od okna odtrhnout oči. Připadalo jí, že ji počasí připoutalo silnými provazy k sobě a drželo. Bubnování deště teď ještě zesílilo a vytvořilo tak strašidelnou atmosféru. Celým jejím tělem projela neznámá vlna. Otřásla se.
Odvrátila pryč pohled a přistoupila k napůl sbalenému kufru. Naházela do něj zbytek věcí, které měla přichystané na posteli, a potom už jen vyšla před dům.
Dnešní den měla odjet na víkend do hor se svým přítele Danielem. Měli spolu strávit tři nádherné dny v luxusní chatě, hluboko v přírodě.
Tři naprosto senzační dny bez mobilních telefonů, bez práce, no prostě bez veškerého okolního světa. Už delší dobu tuto dovolenou plánovala a bůh ví, že jí opravdu potřebuje. Musí alespoň na chvíli utéct všem těm problémům, které ji pronásledují jako hladoví psi.
Žluté taxi právě zastavilo před jejím domem a vyčkávalo. Sophie snesla svůj těžký kufr až k taxíku a společně s řidičem jej naložili do auta. Pak už vyrazili na letiště.
Podle domluvy se měla s Danielem setkat až v odbavovací hale. Za nějakou dobu dorazili na letiště a řidič Sophii pomohl s kufrem na veliký vozík. Došla až do haly a rozhlížela se kolem. Nikde však Daniela neviděla.
Hala byla plná lidí, kteří pospíchali sem a tam. Nebylo lehké prodrat se skrz ně. Podařilo se jí vozík dotlačit až k volné lavici a tam se usadila. Stále koukala kolem a snažila se najít svého přítele.
"Má zpoždění," pomyslila si a netrpělivě se dívala na hodinky. "Měl tady být už před půl hodinou."
Začínala být nervózní. Očima těkala po všech kolemjdoucích, ale žádný z nich se Danielovi nepodobal.
"Počkám ještě půl hodiny, a potom se vrátím domů," mluvila sama se sebou. Prsty na obou rukách nervózně proplétala do sebe a podpatkem klepala o podlahu.
"Cestující letem 7789 do Edinburgu nechť se neprodleně dostaví k odbavovacímu pultu. Letadlo bude brzy startovat," zvolal hlas z reproduktoru.
Na to se k odbavovacímu pultu přihnalo tucet opozdilců a nakládal své kufry na jezdící pás.
Sophie se na ně smutně dívala. Nevěděla, co má dělat. Jestli jít k odbavovacímu pultu a potom čekat na Daniela nebo všechno vzdát a vrátit se do svého bytu. Zapomenout tak na půlroku plánovanou dovolenou. Nakonec to doopravdy vzdala a otočila se k odchodu.
Jakmile udělala jeden krok k východu, spatřila udýchaného přítele, jak se s kufrem větším než je on sám doslova žene k ní. V obličeji měl omluvný výraz, který ještě více zvýraznily kapičky potu.
"Dane!" zakřičela. "Kde pro všechno na světě tak dlouho vězíš?" obořila se na něj místo pozdravu.
"O-omlouvám se," začal. "Můj taxi se zadrhl v koloně na dálnici. Byla tam nějaká havárka, tak jsme se odtamtud dřív nedostali," recitoval svou, cestou promyšlenou, výmluvu. Rozhodl se, že nebude Sophii říkat pravou příčinu svého zpoždění.
"Havárka?" divila se Sophie. Cestou jeli přes dálnici, ale žádnou havárku po cestě neviděli. "To je divné," řekla mu na to.
Danielovi na čele vyrašily další kapky potu. Srdce mu bušilo a mozek šrotoval na plné obrátky. Věděl, že je jeho přítelkyně nedůvěřivá.
"Ano, havárie. Srazila se dvě osobní auta," řekl jí a snažil se o přesvědčivý tón.
"My jsme nic takového na silnici neviděli," konstatovala.
"Muselo se to stát těsně po tom, co jste sjeli z dálnice," přemýšlel. "Vyjeli jsme trochu pozdě. Taxík měl menší poruchu," vymyslel si urychleně.
"No dobrá tedy, nebudeme to více rozmazávat," ukončila to Sophie. "Pojď, nebo nám to uletí."
Vzala své zavazadlo a odkráčela k odbavovacímu pultu. Daniel si hlasitě oddechl a ze srdce mu spadl obrovský balvan. Ještě chvíli vydýchával tuto situaci, a potom se vydal za Sophii.

* * *

12:32

"Prosíme všechny cestující, aby se vrátili na svá místa a připoutali se. Blížíme se k letišti v Edinburgu. Připravte se na přistání," ozval se z reproduktoru hlas letušky. O chvíli později letadlo přistálo na obrovské přistávací ploše.
Sophie i Daniel si vyzvedli zavazadla, vypůjčili si auto a vyrazili do údolí Glen Coe, ve kterém se nacházela jejich luxusní chata.
Jeli asi dvě hodiny. Obrysy velkoměsta se ztratily z obzoru a vystřídala je překrásná krajina. Všude kolem byly jen hory a zvířata.
"Fascinující," podotkla Sophie a vyhlížela z okna. Právě projížděli malou vesnicí, která se nacházela blízko údolí.
"Překrásná krajina, co?" konstatoval Daniel. "Říkal jsem ti, že se ti tady bude líbit."
"To ano," připustila, stále zírajíc ven.
"Už tam budeme," vysvětlil jí.
Projeli vesnicí a zamířili do strmého kopce. Jeli další hodinu a potom už konečně před sebou spatřili dřevěnou chatu.
"To je ono," řekl Dan.
Sophie nepromluvila. Vystoupila z auta a porozhlédla se kolem. Čistý vzduch, zeleň, zvířata, ticho. tohle všechno její duše postrádala. Celé dny totiž trávila ve své kanceláři. Od rána do večera byla zavřená mezi čtyřmi zdmi.
Vešli dovnitř. Překvapil je obrovský prostor, který chata nabízela. Zvenčí byla sice malá, ale vypadala, že je perfektně rozvržená. Neměla žádné patro. Skládala se jen z několika pokojů. Jejich ložnice, kuchyň, obývací kout, toaleta a koupelna.
Kufry nechali v předsíni a vešli do obývacího pokoje. Sophie se usadila do polstrovaného křesla vedle krbu, ve kterém plápolal oheň. Zato Daniel se rozvalil na velké pohovce.
"Bude to nádherný víkend," pravil a otevřel menší bar, jenž byl vedle pohovky. Do sklenice si nalil Skotskou whisky a pomalými doušky ji začal upíjet.
"Nemysli si, že budeš celou dobu ležet na gauči a pít alkohol," pronesla k němu. Daniel se jen ušklíbl a znovu si lokl whisky.
Sophie po něm hodila malý polštář, ale potom se šibalsky usmála. "Nepůjdeme se projít?" navrhla. "Nebo chceš jen polehávat?" Zvedla se a zamířila ke svým kufrům.
Daniel se jen neochotně postavil na nohy a následoval ji.

* * *

01:07

Sophie utíkala a neohlížela se za sebe. Srdce měla až v kalhotách. Dech popadala jen stěží, přesto nepolevila.
Prodírala se skrz nízké větve a křoví. Ruce měla pořezané od větví a na čele ošklivou ránu, ze které ji odkapávaly kapičky krve.
Rychleji, no tak ještě rychleji. Zvládneš to, ty to dokážeš, povzbuzovala se. Ale její pocity byly jiné.
Nemohla se zastavit, ačkoliv si to tak strašně moc přála. Byla na pokraji svých sil. Krev se začínala mísit se studeným potem.
"Ne-do-ká-žu - to," vyslovovala potichu. Nohy se jí začínaly plést. Už nemohla dál. Zastavila se.
Opřela se o mohutný kmen a zhluboka dýchala. Z každou molekulou kyslíku, kterou vdechla, jí plíce pálily víc a víc.
Zády sjela po kmeni a zůstala sedět na zemi. "To přece nemůže být pravda, nemůže," vzlykala a špinavým rukávem si otírala slzy. "Já chci domů, prosím, chci domů."
Zavřela oči. Ale potom uslyšela šustění větví. Ztuhla. Oči nechávala zavřené. Uši napnula, jak nejvíce mohla a snažila se zaregistrovat další šustění.
To však přišlo záhy. Prudce vyskočila ze země. Rozhlížela se kolem sebe, ale nic neviděla. Jen tmu a siluety stromů.
"Co ode mě chceš?" vykřikla a trhaně se otáčela kolem své osy. "Tak co po mě sakra chceš!"
Nikdo jí neodpovídal. Šustění ustalo.
Něco se mi zdálo, byl to jen sen. Jen výplod mé fantazie, ujišťovala se. Chtěla se znovu dát do běhu, avšak v tu chvíli pocítila strašlivou bolest na hlavě, a potom už jen padala do hluboké tmy.

Pokračování ZDE

Design by SARAH (c) 2007, Images from DEVIANTART, Downloaded from LAYOUTS, Templates from BLINDING-LIGHT